Podzim byl hektický po všech stránkách. Chystám pro vás
spoustu novinek: zatím můžu prozradit třeba
nový kurz DoubleBubble, ve kterém uvidíte Máju a naše cizojazyčné hrátky
zachycené na videu (sledujte moje
FB stránky, kde najdete termíny jednotlivých kurzů). Těšit se můžete i na můj nový web. To všechno mě ale brzdí v psaní článků, až mě z toho hryže svědomí. Vím, vím dlužím vám další čtvrtletní příspěvek do Májina
anglického deníku! Co všechno se u nás za něco málo přes tři měsíce změnilo? Je vůbec o čem psát?
Sedla jsem si k počítači a nestačila jsem se divit, jak se vše vyvíjí, mění,
posouvá. Co je tedy u nás nového?
Už mnohokrát jsem tu psala o tom, že naše domácí cizojazyčné
hrátky stojí na třech pilířích. Stačilo by jeden opominout a celé by se nám to
pěkně kymácelo v nehezké nerovnováze. Uhádnete, které to jsou? Ti z vás, kteří jste
tipovali video, tablet nebo něco podobného, jste vedle. Správně hádali ti, které
napadl maňásek, říkanky a knížky.
S říkankami stále pokračujeme, jen některé situace se nám
(respektive hlavně mně) omrzely, a tak se do nich nenutím. Občas mi je Mája připomene. Máme několik oblíbených knížek s říkankami,
které si střídavě při chvilce čtení prohlížíme a tu a tam si z nich děláme i
legraci. Mája totiž objevila smysl pro humor. Aktuálně ji nejvíc baví, když je
schválně pletu a měním slova nebo doplňuju na různá místa její jméno. Baví ji
Are you sleeping little Mája? Baa, baa, angry
sheep... Zítra se chystám změnit její úplně ze všech nejvíc oblíbenou
Grand Old Duke of York na
Grand Young Lady Mája. Těším se na její
reakci. Staré a nové říkanky taky cvičíme v rámci naší
playgroup – teď na
podzim jsme měli vždy v říkankové sekci jednu novou, podzimně laděnou.
Fred nás v létě dost zanedbával, zřejmě hodně cestoval jako
my. Na pár výletech s námi byl a náramně si to s Májou užili. Začíná být chudák
celý ošoupaný, ušmudlaný, ručičky má už jak orangutan, jak ho pořád Mája za ně
tahá, když chce pozornost. Teď na podzim Mája dohání všechna nachlazení, kašle
a rýmičky, co se jí za celý rok úspěšně vyhýbaly, a tak je na plyšového
kamaráda více času. Trochu začínáme hraní, které dirigovala výhradně Mája, měnit.
Připadalo mi, že se zajela ve stejných kolejích a dožadovala se pořád stejných
aktivit. Nově tak Fred přišel s tím, že jí učí hrát hry. Dnes zkoušeli hrát hru
What's missing? a zatímco Fred
exceloval, Mája princip nepochopila. Ale hodně se spolu nasmáli a hodně toho
spolu namluvili. Schovávala se zvířátka uložená v krabičce. Jeden se nedíval a
druhý rychle jedno zvířátko z krabice sebral a schoval pod víko. Ten, kdo se
nedíval, musel hádat, co chybí. Zkusím to s ní zahrát sama, jestli to pochopí a
příště ještě jednou s Fredem.
Knížky také nesmím opominout. Máme teď spoustu nových exemplářů,
v jednom z příštích příspěvků se pochlubíme s novými podzimními kousky. U čtení
má teď Mája smlouvací období. Někdy si umane, že se bude číst jednou česky a
jednou anglicky. Záleží na únavě nebo celkové náladě. Někdy vydrží tři anglické
knížky, ani nedutá, jindy se rozčiluje, že chce jen česky. Nechávám tomu volný
průběh a rozhodně ji nenutím. Vím, že už zítra může být všechno jinak.
Nechybí u nás ani video, je to třešinka na dortu. Odměna pro
Máju, ale – co si budeme nalhávat – hlavně pro maminku. Kdy jindy si člověk v
klidu pro sebe ukradne 20 minut s klidným svědomím, než když pustí Maisy Mouse.
I když tuhle roztomilou myš teď u nás na podzim celkem hravě válcuje
WOWEnglish od WattsEnglish. Mája od charismatického a potrhlého Steva nemůže
spustit oči, mě trochu tahá za uši to neustálé opakování, ale když to nevadí
jí... Videa jsou určená pro děti předškolního věku, pro které angličtina není
rodný jazyk. Určitě je vyzkoušejte. Podrobněji o tom, na co se doma díváme nejraději, si můžete
přečíst
tady.
Úplnou novinkou je pro Máju anglické dopoledne v mateřském
centru jednou týdně. Je to program pro děti od tří let organizovaný místním
občanským sdružením. Nemusíme dojíždět nikam do Prahy a Mája je z programu
nadšená. Zatímco v obyčejné školce byla schopná probrečet celé dopoledne, se
Scottem je to přesně naopak: minulou neděli, večer před kroužkem, se doma
rozčilovala, že druhý den chce jít ke Scottovi, kašel, nekašel. Malá poznámka na
okraj, kterou jsem si chtěla odpustit, ale moje rodičovská pýcha mně to
nedovolila: přestože je v kroužku dětí nejmladší, na Scotta reaguje nejlépe a
nejpřirozeněji, jak mi tajně potvrdila zástupkyně z centra. Tak mi ten komentář
odpusťte, ona to není soutěž a nikdy by neměla být. Ale kterému rodiči by to
neudělalo radost, když by viděl, že ty domácí cizojazyčné hrátky OPRAVDU
fungují?
A tady ještě pár střípků, které mě letmo napadají:
- Letos v létě jsme byli na dovolené v Německu (já vím, žádná
Anglie nebo US, ale kdo z nás tam jezdí běžně na dovolenou?), ale i tak jsem byla
překvapená, jak si dokáže v cizí zemi poradit. Němčina ji nezajímala, zato
neváhala každé odpoledne navazovat konverzaci v angličtině s recepční hotelu.
Domluvila se skvěle. Tam, kde ji chyběla slovní zásoba, si poradila gestem nebo
to prostě nedořekla a recepční jí stejně rozuměla nebo se jí doptala jinak. Dovedete
si představit, jak mi poskakovalo srdce.
- Velkou novinkou je také naprosté rozlišování toho, co je
česky a co je anglicky. Hlavně u knížek, tam nastalo období smlouvání, ale jak
už jsem psala, nechávám tomu volný průběh, nerada bych ji nutila a vypěstovala
v ní odpor. Často se také ptá, kdo umí a kdo neumí anglicky, asi si tak lidi
začíná škatulkovat.
- Velmi často sama iniciuje konverzaci se mnou v angličtině.
Prostě ke mně přijde a místo mami? se
mě zeptá krásně anglický přízvukem mummy?
A povídá dál. Dělá chyby a mnohdy neví, jak větu dokončit, ale to vůbec nevadí.
Chyby zásadně dělá tam, kde se s výrazem/obratem apod. nesetkala. Když neví,
jak to říct, nevzdává to, nepřechází do češtiny. Ani ji to nenapadne. Zkouší to
říct tak, abych pochopila a velmi často mě překvapí, jak je vynalézavá a dokáže
si poradit i tam, kde mě samotnou by to nenapadlo. A to je přesně ten rozdíl
mezi dětmi nebo dospělými, kteří se učí v pozdějším věku: nestydí se dělat
chyby, nevzdává to a umí najít jinou cestu. Věty, které už zná, říká zcela
bezchybně, automaticky a přirozeně. Posuďte sami:
Projíždíme parkem kolem skupinky znuděných teenagerů. Mája těsně
před nimi zabrzdí odrážedlo v místě, kde na zem napadalo listí a volá na mě. Mummy stop. Mummy come here. I want this
one. I like this one. The yellow one. A vehementně ukazuje na velký žlutý
list, který se mezi všemi vyjímá. Konverzace teenagerů zcela utichla a všichni
Máju pozorují zvědavými pohledy. Mája ještě prohodí: I... in my basket a můžeme pokračovat domů. Co na tom, že měla říct I'll put it in my basket. Ještě to nezná,
ale i to se někdy naučí. Vlastně mluví stejně, jako když se učila dávat
dohromady první věty v češtině.
- Často ji přistihuju při tom, jak si hraje a sama u toho povídá
anglicky. Co slyšela říkat mě, co jsme četli v knížkách, úryvek, který jí utkvěl v hlavě z říkanky nebo
písničky. A hlavně, co říkal Fred. Cítím, že nastává zlom a že by bylo vhodné
ji podpořit ještě víc. Uchýlit se k určitému typu bilingvismu. Věděli jste, že
je více druhů bilingvismu? Ale o tom, až někdy příště.
A co se za poslední tři měsíce změnilo u vás? Podělte se se
mnou o vaše zážitky!
Štítky: Májin anglický deník